Intriky

TÝDEN.CZ

14. 12. 2018
Rubrika: O politice

Co zažil děda Břéťa uprostřed žhavého léta v Česku.

Autor: Jan Piegl

27.08.2015 06:00

Už delší dobu mě mladí přesvědčovali, abych s nimi vyrazil na týden do kempu na Šumavu. Moc se mi nechtělo, ale nakonec jsem si řekl, že to vedro se bude líp snášet v přírodě než doma nebo ve městě a tak jsem se nechal ukecat a kývnul. No byl to zážitek na celej zbytek života a snad i jako mrtvola budu na ten výlet vzpomínat. Vyjeli jsme brzy ráno, abychom tam byli dřív, než se teplota zase přehoupne přes třicítku a hlava bude třeštit jako pod saharským sluncem. Povídal syn, že se koukal na internet a tam se dozvěděl, že za dvě hodiny budeme na místě. Dvě hodiny v autě po ránu se dají v pohodě přečkat, kdyby mladí sebou na dovolenou nestěhovali půl bytu a v autě to nevypadalo jako v  přeplněným bazáru.

Jenže internet ví starou Belu o zemi, která se jmenuje Česko a povídá co by mělo bejt a ne co je. Navíc internet nikdy nejel po českých dálnicích a silnicích. Je to dobrodružství jako při osídlování americkýho západu. Ne žádný indiány ani bizony jsme nepotkali, ale po každých pár kilometrech oprava dálnice nebo silnice. Nikdy nepochopím za co se platí dálniční známky přes prázdniny, když žádný dálnice nejsou a vypadá to jako řádění šmejdů, kteří vydělávají peníze na lidech pořádným podvodem. Po těch kusech co se neopravovalo se auto natřásalo jako při průjezdu kamenolomem a tam kde se opravovalo to bylo stejné, jen se jelo v jednom jízdním pruhu jako za našejch mladejch let. Na dálnici jsem to zažil třikrát a devětkrát na silnicích z toho šestkrát na silnici prej první třídy. Buď se jednalo o zůženou vozovku kde si provoz řídili sami zaměstnanci nebo o semafory jako na kolejích. Na začátku budovatelskýho úsilí cedule ředitelství silnic a dálnic se sdělením, že se to musí opravit a na konci s díky, že jsme to vydrželi a nezbláznili.

Místo hodin dvou jsme přijeli na místo za čtyři hodiny a sluníčko už pálilo jako zjednané. Když jsme se zničeni a napůl mrtví konečně dostali do kempu, tak jsme se šli osprchovat a na oběd. Prej máme polopenzi a to je snídaně a večeře. Jenže  po té cestě našimi hvozdy jsme vyhládli a zašli si do restaurace přímo v kempu na jídlo. Inu co vám mám povídat. Připadal jsem si jak na venkově někde ve Vietnamské socialistické republice. Dvě takové větší boudy ne z bambusu, ale ze dřeva vedle sebe a několik lavic a stolů. Jó ubrusy na nich byli i obsluha slušná a já si pogratuloval, že to nemá nějakej českej milionář jako třeba Čapí hnízdo. To by byly ceny? Byly tam i talíře, příbory a hrnky. Prý tady  budeme chodit i na tu polopenzi. Lhal bych kdybych tvrdil, že tam neměli dobré polívky včetně mé oblíbené drškovky, ale jinak samej hranolek, kečup, tatarka a zmrazený i předsmažený vše ostatní včetně řízků. Prostě se to předsmažený a zmrazený ohřálo a lidi to fakt žrali. Tak jsem si koupil dva bochníky chleba v pekárně ve městě, flákotu uzený krkovice a krabici vepřovýho sádla u řezníka abych měl co jíst. Chodil jsem jen na polívku a tam jsem si vyžebral cibuli ke svému chutnému obědu i špičkové večeři.

Jinak fakt okolo krásná příroda a pravé žhavé léto. Pití bylo dost všude kam jsem přišel. Dokonce i u velkýho kamennýho psa jsem se nechal vyfotit, vzpomněl na Jana Sladkého Kozinu a říkal si jak by se nám ti psohlavci teď na hlídání hranic hodili. V duchu jsem si také říkal, aby do roka a do dne čert vzal ředitelství silnic a dálnic a ministra dopravy Čuka Ťuka. Byl už pátek a já už se třásl děsem co nás čeká zítra po cestě domů. Syn hledal na internetu prý lepší cestu. Já povídám, aby nebláznil, že bychom museli jet přes Německo a Rakousko, ale stejně ještě kus po našich tankodromech takže je to jedno. Jenže ty koně by se na našich cestách hodili spíš živé než pod kapotou. Byli bychom doma dřív bez nerváků a strachu, že se rozbije auto, jehož oprava stála před prázdninami tolik peněz. Jinak jsem měl pravdu a také zpáteční cesta byla zarubaná. Dříve prej byla totalita, ale dnes u nás vládne debilita. Věřte mě, že smysl některých oprav nelze pochopit, když naprosto v dezolátním stavu je celá silnice a oni opravují třetinu.

Doporučuji přečíst článek v časopisu Týden č. 34/20015 pod názvem Rozkopané Česko. Zajímavé povídání o důvodu kmitání na silnicích v této zemi. Výsledek bude žalostný.



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  10

Diskuze

Jan Piegl

Politika převážně vážně a jiná legrace.
portret.jpg
Oblíbenost autora: 8.43

O autorovi

Jsem starý a ubrblaný dědek, sociální demokrat, kterého štvou politici.

Kalendář

<<   prosinec 2018

PoÚtStČtSoNe
     12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930
31      

TÉMATA
 
OSOBNÍ TÉMATA
 
 
ODKAZY