Intriky

TÝDEN.CZ

30. 3. 2017
Rubrika: O politice

Když se kalí ocel.

Autor: Jan Piegl

12.03.2017 05:17

Co se to s námi všemi vůbec stalo? Chceme všechno změnit, ale k volbám chodí čím dál méně lidí. Do senátu už volí jen pár tisíc a nikomu to nevadí. Demokracie se skloňuje ve všech pádech, ale nikdo neví co to vlastně demokracie je. Ještě donedávna byly za tu správnou demokracii označovány USA. Po zvolení Trumpa se z USA stala nedemokratická a totalitní země, kde se pár syčáků nechce smířit s porážkou, která proběhla podle zákonů a pravidel. Kde nic není ani smrt nebere a to se týká i USA. Tato země je nám dávána za vzor ctností a je to tam už horší než v Rusku. Dokud jsou všichni poslušní dobře, ale běda chtít změnu. Nepřipomíná to něco? Jako kdyby to zavonělo českou kotlinou. U nás se také tváříme jako demokraté, ale jen do chvíle než lidi už nechtějí volit zlo v kterékoli podobě. O Babišovi si můžeme myslet co chceme, ale všichni věděli kdo přichází do politiky a mlčeli. Uprostřed hry se najednou mění pravidla. Služební zákon byl přijat proto, aby i ti neprolustrovaní mohli být ministry a premiéry a zákon proti střetu zájmů byl přijat zase proti tomu, aby Babiš mohl být ve vládě a premiér. A to byly doby, kdy se člověk co byl v seznamu nedostal ani na kandidátku. To stejné se Zemanem. Jestli si někdo myslel, že se Zemanem na hrad přichází bodrý medvěd pak ho vůbec nezná. Není to hloupé? A komu to prospívá?


Sobotka prohlásí, že když může sedět s kádrovou rezervou ve vládě proč by nemohl sedět ve vládě s komunisty. Bohouši probuď se. S komunisty ČSSD nejen spolupracuje, ale ČSSD je jejich chovnou stanicí už od revoluce, která byla tak sametová, že agent STB musel dělat mrtvolu na Národní třídě. Nešlo o nic jiného než o změnu režimu jak se říká přechodu ke kapitalismu s komunistickou tváří. Ano tváře zůstali a bolševici nezradili. Slouží až do roztrhání těla. Na každý prd máme ouřadu, kolem nás už nebude žádný vedoucí, ale samý ředitel, místo mistrů a parťáků nastoupili manažeři a dělník se kamsi ztratil u všeho jsou operátoři. Práskání a odposlechy se stávají oficiální politikou a postihuje nás to všechny jako rakovina. Všichni se starají o druhé i když se sami topí v obrovských problémech. Všichni vědí co mají dělat druzí a diktují nám co smíme a co ne, ale nikdo nedělá to co by měl dělat on sám. Bolševik se musí smát až se za břicho popadá. Špína a podraz, zlodějna, lichva, podvod a úplatkářství se staly našimi průvodci po sameťáku, kdy se okradla celá země. U moci zůstali ti co vládli za reálného socialismu. Zákaz za zákazem a vyhlášky, které jsou naprosto v rozporu s ústavou se vyrábějí jako na běžícím páse. Ústavní soud je k ničemu a jen někdy hodí do placu ohlodanou kost. Parlament ovládli šílenci a v justici se usadili mafiáni, kteří soudí podle toho kolik dostanou zaplaceno a lidé zase jen čumí. Przní se zákony, aby sloužili mocným a vydávají se nedodělané paskvily, které dávají prostor pro soudcovské a advokátní mafie, které dnes ovládají tuto zemi.


Policie se zabývá kravinami a důležité věci se odkládají a nešetří ve chvíli, kdy každý ministr a každá strana chce mít svoje policejní milice a policisty, ne aby vyšetřovali, ale aby lumpy chránili. Krást se smí podrážet také. A kdyby nebylo štěnic nic se nevyšetří. Dokonce zabití dítěte nebo důchodce opilcem za volantem je trestáno jako kdyby o nic nešlo a zvířata za volantem jsou čím dál agresivnější. Dokázat podvod, vraždu je nad síly policistů nebo státních zástupců a soudců. Samozřejmě, že většina lumpáren padá na vrub justiční mafie, ale jsou i poctiví policisté nebo soudci, kteří se přizpůsobí nebo odcházejí. Státní zastupci se stali podivnými tvory, kteří neumí ani sestavit žalobu bez odposlechů nebo jim v tom někdo brání. Prostě se místo revoluce udála taková podivná kontrarevoluce na jejímž konci se znovu chopili moci ti co měli skončit buď ve vězení nebo aspoň s politikou. Nastala podivná anarchie, kde pro někoho zákony platí a pro jiné neplatí, jako třeba lustrační. Kdy jeden může dělat ministra a druhý nesmí nic i když oba jsou na tom naprosto stejně. Nyní se k moci dostává oligarchie a lichváři, kteří této zemi pustili žilou a dnes chtějí chytat ty, kteří to spáchali, tedy chytají sami sebe. Nastal čas bezpráví a přichází návrat těch, kteří měli v listopadu 1989 být odsunutí od koryt. S nimi přichází stále nové zákony, které ničí ty bezmocné ještě více než v minulosti. Nic však netrvá věčně hlavně pokud si ti bezmocní uvědomí, že mají velkou moc a přijdou k volbám ve snaze dosáhnout změny. Těch naštvaných přibývá, ale bohužel hledají vůdce tam kde nic není. Celá posametová sláva je založena na strachu a udávání. Stačí jen najít odvahu a skončit to podivné divadlo, které s námi mocní hrají. To fakt nikdo nevidí, že si z nás dělají legraci?



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  10

Diskuze

Jan Piegl

Politika převážně vážně a jiná legrace.
portret.jpg
Oblíbenost autora: 8.41

O autorovi

Jsem starý a ubrblaný dědek, sociální demokrat, kterého štvou politici.

Kalendář

<<   březen 2017

PoÚtStČtSoNe
  12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
2728293031  

TÉMATA
 
OSOBNÍ TÉMATA
 
 
ODKAZY